Právní předpisy

Odkud pochází status „tureckého soudního tlumočníka“?

V Türkiye neexistuje samostatný profesní zákon, který by upravoval překladatelství. Status tureckého soudního tlumočníka vzniká z článku 96 prováděcí vyhlášky k zákonu o notářství: notář si na základě diplomu či jiných dokladů utvoří přesvědčení, že osoba, která bude překládat, daný jazyk skutečně ovládá, poté ji nechá složit přísahu a sepíše protokol o přísaze. V protokolu je uvedena totožnost překladatele, jeho adresa, dosažené vzdělání a jazyky, které ovládá, a protokol se uchovává ve zvláštní složce notářského úřadu. Vyhláška je jednoznačná: notář nesmí nechat překlad vyhotovit nikomu, jehož protokol o přísaze ve složce není.

Praktický důsledek je tento: oprávnění tureckého soudního tlumočníka neplatí celostátně, ale váže se na notářský úřad, u kterého byla přísaha složena. Žádost o „turecký soudní překlad“ se vyřizuje přes úřad, u něhož je překladatel zapsán.

Co k překladu přidává notářské ověření?

Podle článku 103 tureckého zákona o notářství připojí notář pod text přeložený z jednoho jazyka do druhého doložku. Pokud notář využil tureckého soudního tlumočníka, musí doložka obsahovat totožnost a adresu tlumočníka a notář ji musí opatřit datem, podpisem a razítkem. Notář tedy neosvědčuje jazykovou správnost překladu, nýbrž kdo jej pořídil a že jde o tureckého soudního tlumočníka.

Článek 104 téhož zákona upravuje, že nelze-li překlad zajistit v místě, kde se dotyčná osoba nachází, může být úkon proveden prostřednictvím tohoto úřadu u notáře v jiném místě. To je právní základ postupů vedených na dálku.

Kdy přichází na řadu apostila?

Türkiye přistoupila k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin z 5. října 1961 zákonem č. 3028; znění úmluvy bylo vyhlášeno v Resmî Gazete dne 16.09.1984. Mezi smluvními státy nahrazuje připojení apostily na listinu řetězec konzulární legalizace.

Není-li země, do níž dokument míří, smluvní stranou úmluvy, je namísto apostily nutná konzulární legalizace. O tom, kterou cestou se jde, rozhoduje druh dokumentu a instituce, které bude předložen; před zahájením je vhodné si to u této instituce potvrdit.

Překlad u soudu a v úředních řízeních

Článek 202 tureckého trestního řádu ukládá soudu ustanovit tlumočníka, pokud obžalovaný nebo poškozený neovládá turečtinu natolik, aby se dokázal vyjádřit; totéž platí pro podezřelé, poškozené a svědky vyslýchané ve fázi vyšetřování. Tito tlumočníci se vybírají ze seznamů, které vedou turecké justiční komise – postup pro tyto seznamy upravuje samostatná vyhláška. V občanském soudním řízení pak článek 263 tureckého občanského soudního řádu stanoví, že svědek, který neovládá turečtinu, je vyslýchán prostřednictvím tlumočníka.

Aby cizí soudní rozhodnutí vyvolalo účinky v Türkiye, vyjmenovává článek 53 zákona MÖHUK potřebné listiny: řádně ověřený originál nebo opis rozsudku, doklad o jeho pravomocnosti a ověřený překlad obojího.

Poplatky, práva spotřebitele a osobní údaje

Notářské a konzulární poplatky se opírají o turecký zákon o poplatcích č. 492. Tyto položky se hradí státu a počítají se odděleně od ceny překladu; sazebníky se aktualizují každý rok.

Objednávky zadané přes internet spadají pod článek 48 zákona č. 6502 a pod vyhlášku o smlouvách uzavíraných na dálku. Článek 5 této vyhlášky vyjmenovává informace, které Vám musí být před objednáním poskytnuty. Výjimky z práva na odstoupení jsou v článku 15: protože překlad je služba, není zde měřítkem „výroba na míru zákazníkovi“, nýbrž čl. 15/1-h – služby, jejichž plnění bylo se souhlasem spotřebitele zahájeno před uplynutím lhůty pro odstoupení. Proto se podmínky zrušení mění poté, co se s Vaším souhlasem na překladu začne pracovat. Podrobnosti najdete na stránce Zásady vrácení peněz a zrušení objednávky.

Dokumenty určené k překladu často obsahují údaje o totožnosti, vzdělání, zdraví nebo trestní minulosti; část z nich je ve smyslu zákona č. 6698 zvláštní kategorií osobních údajů. Jak s Vašimi dokumenty nakládáme, vysvětlujeme na stránce Zásady ochrany osobních údajů (KVKK).